Dávno, dávno, před mnoha lety žila malá holčička jménem Červená Karkulka. Bydlela se svou maminkou v malé chaloupce uprostřed rozsáhlého lesa, který se táhl až k nekonečným horám na západě. Matka měla malou hospodářství, ale na všechny strany se rozprostíraly neuvěřitelně krásné kraje, jež doslova přitahovaly turisty z celého světa. Přestože byla chaloupka opravdu malá, byla velmi útulná a plná světla. Dveře byly staré, vyřezávané a byly celé vymalované zelenou barvou.
Jednoho dne jí matka požádala, aby šla za babičkou, která byla velmi stará a potřebovala pomoc s několika úkoly. Červená Karkulka se tedy vydala na cestu do lesa s košíkem plným jídla pro babičku. Byl to dlouhý a náročný výlet, ale malá holčička měla ráda přírodu a všechny zvířátka, která jí na cestě potkala. Když se dostala k lesu, zjistila, že ještě má docela daleko k babiččině chaloupce, a tak se vydala dál.
Cesta byla náročná, ale Červená Karkulka se nevzdávala a brala si s sebou postupně po kouskách jídlo, které babičce přinesla. Když se dostala až ke skalnatému hřebeni, spatřila nevídaně krásnou krajinu, která se rozprostírala až k horizontu. Les se táhl jak daleko jen oko dohlédlo, sotva bylo vidět několik menších zemědělských stavení, která se rozprostírala kolem lesa. Karkulka si odpočinula a pak se dál vydala po cestě.
Před sebou viděla starou, dřevěnou chaloupku, která vypadala, jako by už stála tam celou věčnost. Byla postavena z nejdokonalejšího dřeva a byla omotána sítí dlouhých vinných rév, které sem zasadil babiččin otec před mnoha lety. Obyvatelé v této oblasti milovali tuto chaloupku, protože byla součástí krásné krajiny. Červená Karkulka se vydala přes staré kamenné schody a nakonec se dostala dovnitř do babiččiny světnice. Babička tam seděla ve svém starém křesle, zatímco si vyprávěla příběhy z dávných časů. Když viděla Červenou Karkulku, ihned jí nabídla pohodlné místo u krbu a začala ji krmit lahodnými koláči a horkým čajem.
Po chvíli, když se Červená Karkulka najedla a odpočinula si, se rozhodla vydat se zpět domů. Babička ji varovala, aby nechodila přes nejhlubší část lesa, kde se nacházela jeskyně vlka, který se tam ukrýval. Mladá dívka se sice bála, ale rozhodla se, že půjde přes les, protože cesta byla kratší.
Cestou si všimla divného šelestu za sebou. Když se podívala, viděla tam velkého vlka s velkými zuby a očima, která se leskla temnotou. Vlk jí řekl, že chce jít s ní k babičce a pomoci jí. Červená Karkulka však věděla, že se jedná o nebezpečné zvíře a tak se od něj snažila vyklouznout. Vlk ji však dostihl a sežral.
Naštěstí se však v té době poblíž pohyboval myslivec, který slyšel Karkulčin křik. Okamžitě vyběhl na pomoc a když uviděl vlka s vyplazenými zuby, vytáhl svůj lovecký nůž a rozřízl mu břicho. Vlk padl k zemi a z jeho břicha vyskočila malá Karkulka. Myslivec si všiml, že vlk měl velké uši, zuby a oči, protože byl neustále stresovaný a ve stálém napětí, zároveň se ale ukázalo, že Karkulčina babička měla k vlkovi mnohem lepší vztah, než se zpočátku zdálo, a tak se nakonec oba dohodli, že budou spolu přátelé.
Červená Karkulka se poté vrátila domů a všechno své rodině vyprávěla. Od té doby se všichni obyvatelé lesa naučili, že když jdou na cestu, měli by být opatrní a důvěřovat jen těm, kteří se chovají přátelsky. Také si uvědomili, že příroda má mnoho krás a tajemství, ale zároveň může být nebezpečná, pokud nejsou respektována její pravidla a zákony.
Červená Karkulka si ze svého dobrodružství odnesla mnoho cenných zkušeností a naučila se, že vždy by měla naslouchat svému srdci a důvěřovat jen těm, na kterých skutečně záleží. A tak se stala nejen hrdinkou celého lesa, ale i vzorem pro všechny mladé dívky, které si chtějí uchovat svou přirozenou nevinnost a stát se silnými a nezávislými ženami.
Od té doby se Karkulka pravidelně vracela do lesa, aby si prohlédla krásy přírody a navštívila svou babičku. A když přišla na návštěvu, vždy si připomněla, jak si nebezpečná může být cesta životem, ale také jak krásný a úžasný může být svět kolem nás, pokud se naučíme respektovat a milovat sami sebe i druhé.
